Kreativní melanchthonismus

K limitům výzkumu kulturní výměny na příkladu univerzitního humanismu ve 2. polovině 16. století

Abstrakt

Studie se zabývá tím, co mohlo být – navzdory přesvědčivé pramenné evidenci – příčinou nízkého zájmu starších českých badatelů o specifický případ kulturní výměny, která probíhala po polovině 16. století mezi českými učenci a prostředím německých luteránských univerzit. Jednalo se o transmisi přírodní filosofie Philippa Melanchthona a její přizpůsobením novým kulturním podmínkám, a to především v okruhu pražské utrakvistické univerzity. Autorka poukazuje na různé kulturní a ideologické faktory, které mohly oslabit reprezentace kulturní výměny v historiografii 19. a 20. století. Humanistická učenost byla chápána jako kulturní hodnota, čeští nacionalističtí historikové se však obtížně smiřovali s představou „civilizační mise“ z německého území a raději se soustřeďovali na italské vazby. Svou roli mohly dále sehrát také faktory náboženské, snaha zakrýt různé formy „trivializace“, stejně jako samotný moderní systém vědních oborů a jejich představy o „vhodným“ pramenech, které neodpovídají formám vědění ani medialitě kulturní výměny v raném novověku.