Zkušenosti žáků s výukou ve výkonových skupinách: kvalitativní výzkumná sonda

Abstrakt

Cíle – Předkládaná studie je věnovaná problematice seskupování žáků v prostředí druhého stupně základních škol. Studie si klade za cíl popsat, jak žáci vypovídají o zkušenostech s výukou ve výkonových skupinách, a to především v porovnání s výukou, která probíhá v heterogenní třídě.

Metody – Studie je součástí projektu, který byl koncipován jako vícepřípadová studie mapující podobu seskupování žáků na druhém stupni ZŠ. V předloženém textu jsou prezentovány výsledky z jedné třídy, jedné základní školy, na které započalo výzkumné šetření. Studie vychází z dat získaných z individuálních (n=4) a párových rozhovorů (n=6) se žáky. Celkem je využito dat od 16 žáků.

Výsledky – Žáci z obou skupin jsou spokojenější ve výuce v homogenním seskupení na tolik, že preferují zintenzivnit výuku ve skupinách na úkor výuky ve společné třídě. Argumentují tím, že učitelé diferencují výuku pouze ve skupinách, které jsou k tomuto účelu údajně určeny. Výuka ve společné třídě diferencovaná podle žáků není. Optikou žáků se zdá, jako by učitelé centrovali svoje didaktické úsilí do kvality výuky ve skupinách a na diferencovanou výuku ve společné třídě zanevřeli. Ačkoli výuka ve výkonnostních skupinách lépe odpovídá vzdělávacím potřebám žáků v porovnání s výukou ve společné třídě, učitelé podle žáků někdy balancují nad tím, jakou míru podpory obě skupiny žáků potřebují. Tím, že učitelé výuku ve skupinách diferencují spíše podle očekávání o výkonech celé skupiny než podle skutečných výkonů jednotlivců, přestává výuka občas reagovat na individuální potřeby.

Závěry – Žákovský pohled ukazuje, že učitelé diferencují výuku spíše ve skupinách než ve společné třídě, nicméně v rámci skupiny již výuka diferencovaná není. Seskupení žáků do výkonových skupin může učitele svádět k užívání unifikovanějších didaktických postupů, které odpovídají potřebám a možnostem skupiny jako celku nikoli měnícím se potřebám jednotlivců uvnitř skupin.