Pedagogické myšlení studentů oboru Dramatická výchova
DOI:
https://doi.org/10.14712/23362189.2024.3864Klíčová slova:
koncepce obecně pedagogických předmětů, pedagogické myšlení budoucích pedagogů, vysoká umělecká škola, obor Dramatická výchova, empirická studieAbstrakt
Cílem studie je deskripce koncepce pedagogických předmětů v přípravě budoucích pedagogů a obraz pedagogického myšlení studentů na vysoké umělecké škole, konkrétně v oboru Dramatická výchova na katedře výchovné dramatiky na DAMU v Praze. Studie představuje koncepci předmětů Pedagogika a Aktuální otázky pedagogiky a didaktiky a ukotvuje význam pojmu pedagogické myšlení. Obraz pedagogického myšlení studentů oboru je popsán na základě analýzy terénních poznámek učitele, průběžných a závěrečných výstupů a sebereflexe dvaceti sedmi studentů oboru. Studie dokládá, že studenti umělecko-pedagogického oboru uvažují v souvislosti všech komponent celistvého a otevřeného přístupu k výchovně-vzdělávacímu procesu a vztahů mezi nimi a že v centru jejich hlavního zájmu je péče o dítě, jeho tvořivost a vztahy s druhými. Ukazuje, že většina studentů se cítí být v porozumění pedagogickým otázkám „na cestě“ a že řada z nich sama aktivně přispívá k prozkoumávání inspirativních cest výchovy a vzdělávání a k prolínání pedagogiky a umění.
Reference
Bertrand, Y. (1998). Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál.
Blížkovský, B. (2013). Celistvé a otevřené pojetí lidského učení, vzdělávání a výchovy. Sylabus základů pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita.
Danišová, J., & Daniš, P. (2020). Svobodná hra. Jak nechat vyrůst radostné, odolné a samostatné děti. Praha: Smart Press.
Dewey, J. (1991). Zkušenost a výchova. In F. Singule (Ed.), Americká pragmatická pedagogika. Praha: SPN.
Dittingerová, E., & Perne, K. R. (Eds.). (2021). Žít školou naplno. Wellbeing učitelů a vedoucích pracovníků základních škol v kontextu dramatické výchovy. Brno: Lužánky.
Fenstermacher, G. D., & Soltis, J. F. (2008). Vyučovací styly učitelů. Praha: Portál.
Feřtek, T. (2019). Co je nového ve vzdělávání. 2. vyd. Praha: Nová beseda.
Fialová, M. (2021). Skupinové učební činnosti ve studiu učitelství. Disertační práce. Praha: Filozofická fakulta UK.
Freire, P. (2022). Pedagogika utlačovaných. Praha: Neklid.
Gordon, T. (2015). Škola bez poražených. Praktická příručka efektivní komunikace mezi učitelem a žákem. Praha: Malvern.
Hábl, J. (29. 9. 2020). Základy pedagogického myšlení 01. Cyklus přednášek [Video]. YouTube.
Helus, Z. (2009). Dítě v osobnostním pojetí. 2. přepracované a rozšířené vydání. Praha: Portál.
Hendrick, C., & Macpherson, R. (2019). Co funguje ve třídě? Most mezi výzkumem a praxí. 2. revidované vydání. Praha: Universum - Edukační laboratoř.
Chrz, V., Slavík, J., & Štech, S. (2014). Tvorba jako způsob poznávání. Praha: Karolinum.
Janík, T. (2021). Vše pro výchovu. Lekce z pedagogiky. Brno: Masarykova Univerzita.
Jarchovský, A., & Klusáková, K. (2021). Základy cirkusové pedagogiky. Praha: Cirqueon.
Kasíková, H. (2008). Kooperativní učení a vyučování. Teoretické a praktické problémy. Praha: Karolinum.
Kasíková, H. (2013). Zkušenostní učení v příběhovém dramatu a učitelské vzdělávání. In J. A. Moon et al., Krajinou zkušenostně reflektivního učení (s. 68-82). Brno: Masarykova univerzita.
Kasíková, H., & Valenta, J. (2019). Učitelé budoucích učitelů a jejich pojetí výuky. Lifelong Learning - celoživotní vzdělávání, 9(3), 43-65.
https://doi.org/10.11118/lifele20190903043
Kasíková, H., & Valenta, J. (Eds). (V tisku). Učitelé učitelů. Profesní dráhy a pojetí výuky. Praha: Karolinum.
Klooster, D. (2000). Co je kritické myšlení? Kritické listy, 1-2, 8-9.
Kopřiva, P., Nováčková. J., Nevolová, D., & Kopřivová, T. (2005). Respektovat a být respektován. Kroměříž: Spirála.
Korthagen, F., Kessels, J., Koster, B., Lagerwerf, B., & Wubbels, T. (2011). Jak propojit teorii s praxí: Didaktika realistického vzdělávání učitelů. Brno: Paido.
Kyprý, A. (2024). Příroda ve vzdělávání. Recenze. Komenský, 148(2), 53-54.
Lukášová, H. (2013). Cesty k pedagogice obratu. Ostrava: Ostravská univerzita.
Lukášová, H. (2015). Učitelské sebepojetí a jeho zkoumání. Zlín: Univerzita Tomáše Bati.
Machková, E. (2007). Jak se učí dramatická výchova. 2. vyd. Praha: NAMU.
Machková, E. (2018). Úvod do studia dramatické výchovy. 3., aktualizované vyd. Praha: NIPOS.
Machková, E. (2020). Metodika dramatické výchovy. Zásobník dramatických her a improvizací. 14. vyd. Praha: NIPOS.
Mareš, J., Slavík, J., Svatoš, T., & Švec, V. (1996). Učitelovo pojetí výuky. Brno: Masarykova Univerzita.
Miková, Š. (2018). Nejsou stejné: Jak díky Teorii typů porozumět dětem i sami sobě. Praha: Mea Gnosis.
Morissette, R., & Voynaud, M. (2002). Accompagner la construction des savoirs. Montréal: Chenelière Éducation.
Moukheiber, A. (2020). Jak nás mozek klame. Iluze našich jistot. Zlín: Kniha Zlín.
Nezvalová, D. (Ed.). (2006). Konstruktivismus a jeho aplikace v integrovaném pojetí přírodovědného vzdělávání. Úvodní studie. Olomouc: Univerzita Palackého.
Opravilová, E. (2013). Obrazy dětství a vzdělávání dětí. In H. Hejlová, E. Opravilová,
J. Uhlířová & N. Bravená, Nahlížení do světa dětí. Praha: Pedagogická fakulta UK.
Pedagogika 1. (2020). Zjednodušený studijní plán Dramatická výchova, studium bakalářské prezenční. DAMU. Dostupné z https://sp.amu.cz/cs/predmet205YPED1.html.
Pravdová, B. (2014). Já jako učitel. Profesní sebepojetí studenta učitelství. Brno: Masarykova univerzita.
https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8030-2015
Read, H. (1967). Výchova uměním. Praha: Odeon.
Rogers, C. R. (1998). Způsob bytí. Klíčová témata humanistické psychologie z pohledu jejího zakladatele. Praha: Portál.
Rohlíková, L., & Vejvodová, J. (2012). Vyučovací metody na vysoké škole. Praktický průvodce výukou v prezenční i distanční formě studia. Praha: Grada.
Rosenberg, M. B. (2016). Nenásilná komunikace. Praha: Portál.
Schön, D. A. (1983). The reflective practitioner: How professionals think in action. New York: Basic Books.
Slavík, J. (2001). Umění zážitku, zážitek umění (teorie a praxe artefiletiky). 1. díl. Praha: Pedagogická fakulta UK.
Spilková, V. et al. (2004). Současné proměny vzdělávání učitelů. Brno: Paido.
Spilková, V. et al. (2005). Proměny primárního vzdělávání v ČR. Praha: Portál.
Šeďová, K. et al. (2019). Do those who talk more learn more? The relationship between student classroom talk and student achievement, Learning and Instruction, 63.
https://doi.org/10.1016/j.learninstruc.2019.101217
Šíp, R. (2019). Proč školství a jeho aktéři selhávají: Kognitivní krajiny a nacionalismus. Brno: Masarykova univerzita.
https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-9378-2019
Štembergová Kratochvílová, Š. (2016). Mluvní výchova dětí. 5., uprav. vyd. Praha: NIPOS.
Švaříček, R. (2011). Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci. Studia paedagogica 16(1), 9−46.
Tomková, A. (2007). Program Čtením a psaním ke kritickému myšlení v primární škole. Praha: Pedagogická fakulta UK.
Tomková, A. (2018). Portfolio v perspektivě reflektivně pojatého vzdělávání učitelů. Praha: Pedagogická fakulta UK.
Tomková, A. (2023). Rozhovor s Ivou Stuchlíkovou o přípravě psychologů a významu psychologie pro učitele. Komenský, 147(3), 3-9.
Tomková, A., & Hejlová, H. (2018). Pedagogické procesy v podmínkách společného vzdělávání a jejich výzkum. Slavonic Pedagogic Studies Journal, 7(2), 247-268.
Tomková, A., & Krčmářová, T. (2020). Pedagogika v oboru dramatická výchova na DAMU. Tvořivá dramatika, 31(90), 31-36.
Tomková, A., Krčmářová, K., & Váňová, M. (2022). Reflexe pedagogického potenciálu divadla fórum pro vzdělávání žáků a profesní rozvoj pedagogů. Komenský, 147(2), 24-32.
Vališová, A., & Kovaříková, M. (2021). Obecná didaktika a její širší pedagogické souvislosti v úkolech a cvičeních. Praha: Grada.
Vašutová, J. (2004). Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido.
Way, B. (2014). Rozvoj osobnosti dramatickou hrou. 2., revidované a aktualizované vydání. Praha: NIPOS.
